Bylo mu čtrnáct let,
určitě ne o moc víc.
Večer o prázdninách
sedával na zápraží
a díval se přímo vzhůru.
Co když je náš život
hra světýlek na obloze?
A kdo s nimi hýbe?
Veliká Labuť,
vznešená a s roztaženými křídly,
kam plachtí a kde najde
dostatečně velké místo pro přistání?
A souhvězdí Kasiopea,
to známé dvojité vé,
proč se tak nesměle
krčí nízko nad obzorem?

Když začala trnout šíje,
sklopil hlavu dolů.
Zahlédl, jak dívka
u vrátek protějšího domu
vášnivě líbá mladého vojáka.
Mnohem víc se ještě dalo vytušit.
V rádiu Luxembourg
hráli o podobných věcech,
on ale nerozuměl cizí řeči
a nechat si překládat píseň písní,
i kdyby se srdcem tlukoucím?
Jak děsivě pustý a pomíjivý
byl náhle jeho dvorek !

  od midi dne 26.01.2026 10:14 · 0 Komentářů · 12x čteno ·