Ti, kteří sekali trávu,
chránili hlavu slaměným kloboukem,
aby jim ostré slunce nevypálilo cejch.
Měli šle a bandasky s teplou polévkou
a ke krajícům chleba přikusovali
plátky sekané z domácí králičiny.
V posečené trávě občas nacházeli
staré penízky a zatoulané srnčí bobky.
O dům dál
přinášeli své blízké
v kusadlech, zadávené výstřelem
rychle a účinně.
Takhle to kdysi dělával
dýmějový mor s jejich předky.
Jiní je házeli na hromady do kráteru po bombě.
Smrt se jim protlačila do ramen
úzkým řemením
sotva odložených školních let.
A psal se rok ...
od midi
dne 30.07.2025 10:43 ·
2 Komentářů ·
74x čteno ·
taková vyprávěcí - o hrůzách, nastínit jeviště a pak popravovat. Šatně se o tom píše, když jsem neprožila, komu poslat soucit? Ale četla jsem řádek po řádku a odnáším si - Smrt se jim protlačila do ramen úzkým řemením - to cítím a ramena jdou dolů
Nejsem dobrý komentátor, jen píšu pocit - a respekt
Mám ráda takové vzpomínajicí věcí, dyt víš
I když nálada básně se táhne ke smutku, i tak, je dobré některé věci zaznamenat
A v sobě tak vyčistit prostor k uleve
Pěkná věc pro mne
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
