ani tahle není pro tebe...
...kdyby sis to třeba chtěl myslet
a pak ses vrátil
možná bylo ještě něco před tím
moment
kdy jsem pochopila
že je lepší
vzít něco pořádně těžkýho do ruky
hodit proti zdi
než něžně pomalu přesouvat
z místa na místo
silou vůle
někdy je prostě nejlepší
starej dobrej náraz
co bylo před nemá smysl zmiňovat
protože to skončilo
navíc
návrat je vlastně novej začátek
když nepočítáš jizvy
když nepočítáš zabitý skleničky
když počítáš s tím
že se může stát
naprosto cokoliv
takžes tam nejednou stál
a říkal věci jako
mám to v životě nastavený tak
že buď ty nebo nikdo
a podobný sračky
a celou dobu z tebe divně táhlo
jako by si tě někdo označkoval
cizí lepkavou hmotou
která by se
při troše snahy
dala pojmenovat jako
láska
ta ženská
se mi ani trochu nelíbila
divný roztřepený vlasy
barevný silonky
boty bez podpatku
a sukně co vypadala
že jí v zoufalství
vobjela záclonou
a byla milá
tak zkurveně votravně milá
protože nic nevěděla
a tys byl opatlanej
jejíma pocitama
úpěnlivým voláním po blízkosti
obracel se mi z toho žaludek
a pak jsi přišel s tím
že nemám říkat
že se známe
četla jsem tě v jejích básních
poznávala tvý slova
a měla jsem mlčet?
tak to nasrat
ne
nechtěla jsem tě zničit
jen jsem chtěla abys trpěl
představovala jsem si tě pomazanýho marmeládou v mraveništi
se zácpou na záchodě
jak se snažíš
jak se to zoufale snažíš vytlačit
ani po roce se mi nepovedlo
tě ze sebe dostat
smála jsem se
a brečela vzteky
pak jsem řekla
žádnej můj text
nebyl
není
a nikdy nebude
pro tebe
mělo tě to ranit ale
jestli se to povedlo
tak to je otázka