Když jsem se (dneska už klidně řeknu před lety) bavil s naším mistrem, říkal, že celý život je o strachu, protože jakmile něco máš, bojíš se, že o to přijdeš. Možná, že jde jen o to, kdy si to člověk připustí - někdy to jsou jen takové okamžiky, co probliknou. Horší varianta je, když to trvá nepřetržitě.
No, abych nefilozofoval a posunul se dál - než se nám narodil potomek, taky jsme se báli. a když se nám narodil, tak nám jedna starší sestřička řekla, že teď už nás ty strachy neopustí. Bezděčně jsem si vzpomněl na našeho mistra.
Jasně, něco jiného je, bát se o sebe a bát se o jiné - co se mě fyzicky týče, pro mě je ta zubatá dáma vlastně stará známá, už dlouho. Spíš bych se bál o ty, co tu nechám.
Je to jen takový pallmall pocitů, co ve mně to dílo vyvolalo, rozhodně tady nechci mentorovat, vztahuju to na svou osobu.
Lopata...no jasný s těma strachama to má asi každý
a pak když se narodí děti, tak to je jasný..
vlastně se s tím komentem ztotožňuju...
děkuju za slovo :-)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
