Ech, její lpění
kubistický jazyk, kubistická slova
hrany derou koutky úst
nohy se ženou… do korun krásy
v kára šílených pestřenic.



Říká mi
hlupáčku, koupila jsem šampon na duchovní lupy
teď ránem prosvítám k hladině
dokud si je nerozředí.



Zasévám jadérka s klíčky naděje
a plody hnijí do kořán
že prý osud?
Napůl, jen do pasu
až nohy rozhodnou!




Dlaň ruky mýtiny
světlem rozhrnula les.
Tichou chůzí spárkaté zvěře
máme mezipletí delitační stín
stéblem Jílku mezi rty
probodli jsme slova.




Zbylo každému jámě
tiché vdovy lásky
vůkol s loučí
v bronzu Heliové snědý
kdo ví…



Možná i slunce
až do holin
vypaluje slova.

  od Schalamounek dne 30.06.2020 15:19 · 4 Komentářů · 239x čteno ·