Zdálo se, že svět je rozdělen mezi dobré a špatné lidi. Ti dobří lépe spali, zatímco ty špatní si podle všeho daleko víc užívali čas, kdy byli vzhůru. (Woody Allen)
(Já vím, já vím. Ten rytmus, ty rýmy. To všechno. Cítím takovou potřebu se za to omlouvat, že si vyjdu vstříc. Zveřejnila jsem to i navzdory těm nedostatkům, protože při psaní jsem měla po dlouhý době pocit, že se neschovávám za slova, že to píšu tak, jak to cítím. Jak stojí v záhlaví webu - není to žádná omluva. A přesto to možná budu dělat častěji. Jinak - M. P. je moje klientka v práci - má autismus, často mám chuť jí něco napsat, protože ona je, pokud mě zrovna nechce zmlátit, výborná posluchačka poezie. Má pro to opravdový zaujetí. A mě vždycky tak nějak zamrzí, že nemá svýho barda, že prostě nebude mít. A protože mě nebaví nad tím truchlit, tak jí občas něco napíšu. Ale nejen proto. Půl týdne spolu bydlíme a je těžký bydlet s lidma, kterým člověk tak strašně nerozumí. A já mívám pocit, že poezie může sloužit jako prostředek k tomu, nahlídnnout i tam, kam člověk racionálně prostě nevidí.)
protože ona je, pokud mě zrovna nechce zmlátit, výborná posluchačka poezie.
tak to mě rozsekalo :D
Myslím, že je to takový porozumění - neporozumění, svět jinýho člověka, do kterýho nikdy není uplně možný se dostat. Anebo jinak - jsou lidi, který vyzařujou světlo, svým přístupem k životu, svojí odlišností a čověk by hrozně chtěl, do toho světa proniknout a něco si z něj urvat, ale nejde to. Asi by mi ten kontext nedocvaknul, kdybys to k tomu nenapsala.
A jinak k těm rýmům, myslím, že člověka může v textu příjemně překvapit i verš, kterej by třeba někdo, kdo tomu rozumí v životě nenapsal nebo by ho vyhodnotil jako špatnej… mám moc ráda Dagmar Voňkovou, moc nejsem schopná to poslouchat, ale četla jsem texty jejích písní a hrozně mě bavila ta lehkost, přitom ty rýmy asi nebudou nijak zázračný. Toliko můj odborný názor :D
Moc se mi líbí prostřední část. Princezna zakletá ve vlastním městě.
...než jsem četla tvůj doslov k tomu
myslela jsem, že píšeš o Marii Pujmanové :-)
je to fajn dílo, ale v tomhle případě, tak přečíst jednou
a už se vracet netřeba
i když poetika ti tady, jako obvykle neschází
a rýmy jsou pro mne fajn :-)
Čtu-li jako volnou formu s občasnými bonusy v podobě rýmů,
lze se mi pak i lépe soustředit na zápal, s jakým popisuješ.
S jakým vystupuješ nad děj, abys ho ne že jen odprezentovala,
ale i přinutila čtenáře najít si v textu skuliny, ve kterejch nelze než uvidět
byť jen náznak souznění básníka a třeba právě člověka, s kterým je takový souznění
zprvu bolestivý a nepředstavitelný
Voronu napadla Marie Pujmanová, zcela pochopitelně. Mě zcela nepochopitelně napadla vojenská policie. Nakolik skutečně můžeme ovlivnit své myšlenky?
Ovšem, mohla bych ten text přijmout celý docela určitě i bez dovysvětlení pod dílem. Rytmus a rýmy mě zde nijak nepohoršují. Spíše mě překvapuje způsob pojetí, který jsem u Tebe ještě nezaznamenala.
Pokud však dávám do souvislostí s dovětkem v komentáři, není mi už sdělení tolik tajemné. Nejspíš pro mou vlastní zkušenost s lidmi s poruchou autistického spektra. Pokud jde o náhlé ataky, vždycky mě bavilo pátrat po spouštěči.
Bez ohledu na to, blízký je mi závěr básně. Vyvolává dojem, že můžeme milovat i když neznáme všechny odpovědi.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
