Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - zbylé formy » Debil
Debil
.




snažím se lidi nesoudit
a taky neurážet
teda záměrně

taky nemám potřebu se někam cpát
to byla jeho volba
pozvat mě na pivo

pak mě zahrnul
bolestivým výsměchem

mně
která mužský ve svým životě nepotřebuje
dvacet let vychovávala sama dvě děti
s diagnozou paranoidní schizofrenie

mám IO stopadesátpět
a jsem ještě schopná
udělat si vlastní názor

jo, snažím se minimálně
dospět






.
Komentáře
19.05.2019 12:31 Jaroslav Vraj
avatar říkám ano (bez jakýkoliv snahy o ovlivnění eurovoleb)
a palec k tomu
20.05.2019 14:42 Luisa
avatar Uuuuu...ž by to chtělo něco pozitivního o těch mužích, začínám mít pocit nerovnováhy.
...
Jinak tahle je na moje pojetí poezie už moc popisná, prozaická. Příběh ovšem dobrej, to zase smekám.
20.05.2019 15:17 Vorona
avatar Jarku, výtlem :D
a díky, byl jsi tentokrát stručnej :D

Luis...pozitivní věci o mužích v mém životě...no jestli nějaký byly
tak jsem je asi zapomněla :D
ale jo, myslím, že občas jsem něco zmínila
možná spíš dřív, když jsem ve svých básních používala
"miluju tě" :DD
díky holka, vzor si ze mně neber :-))
21.05.2019 09:14 Stinohra
avatar Mě se líbí ten název.
Jinak:
pozitivní věci o mužích v mém životě...no jestli nějaký byly
tak jsem je asi zapomněla

tím bys mohla začít nějakou báseň.
Ale Luise by se to asi nelíbilo.
Dobrá věc, zásah.
21.05.2019 10:11 Vorona
avatar Stínko, bomba koment :D:D
fakt mi zvedl náladu a hlavně pobavil
jinak ...báseň, no jo, máš pravdu :D
díky :-)
21.05.2019 21:33 Luisa
avatar :D :D
Dokud jste vtipný, tak asi dobrý.
Jinak mě to samozřejmě taky občas popadne, že mě nějakej muž namíchne a já si vzpomenu na pár jinejch a teatrálně uvažuju o tom, jak je možný, že z těch úžasnejch křehkejch klučičích bytostí vyrůstaj takoví grázlové.
Ale prostě to je paušalizace, skoro žádná paušalizace není pravdivá, spravedlivá a tím pádem ani pozoruhodná.
Konec kázání.

Vždycky mi v takových chvílích pomohlo zvednout oči z chodníku a říct si, že všechny ty domy, co vidím, všechny ty nádherný domy postavili muži.
Je teda fakt, že je potřeba se dívat fakt vysoko, aby si u toho člověk třeba omylem nevšiml nějakýho trumpety.
A zas pak člověk častějc zakopává...
Hm.

Tak teď konec. :D
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop