Jestli máš v úmyslu vrstvení myšlenek, tak jak jsi vystavěl, potom bys moudré měl obdařit dalšími dvěma strofami. A jací budou po moudrých? Takže pro mě aspoň šest strof, jestli ne víc. Něco jako trojka (nemyšleno však nijak religiózně) - tělo, duch, duše (samostatná esence) člověka.
Je to vážně skvělej kousek. A nápad prodloužit je určitě výzva.:)
Možná ještě o chlup lepší - ten předposlední verš určitě. A co to ukončit nějak jako (slovenštinář promine) ... múdro si nadám. Do pekných ... a budeš krásný i chytrý, no neber to! :/ Ale jen si hraju, sám nejlíp víš, co se svými texty:) Ráda pozoruju, jak tvoříš, neprodlužuj, mysli, máš na to. Pro mě jsou nejpěknější básně ty, co nemůžou být kratší:D
JardaJJ, so mnou je to tak, že konštantný je pocit úbohosti, márnomyseľnosť a narcizmus, sú tie paralelné spodné prúdy, z času na čas vylezú na povrch, aby zasa zaliezli.
alternativní odchylka (verze), tak jak s ní, Pavle, polemizuješ,
by už nemusela donýst onu striktní výpověď až sem -
bál bych se (to jako že já) oním rozvětvením o dopad jinam
Ak jasnú myseľ nestratíš, keď všetci
navôkol – blázniac – obvinia ťa v zlosti,
v neviere iných ak sám dokážeš si
veriť, no zvážiť aj iných pochybnosti,
ak zvládzeš čakať, neznaviac sa pritom,
lžou neodpovieš, ak ťa oklamali,
nenávisť druhých nesplatíš tým citom,
no nebudeš sa tváriť dokonalý,
ak dokážeš sniť, nedať však snom vládu,
myslieť, no dumy neurobiť cieľom,
do očú pozrieť víťazstvu i pádu
a rovnaký byť k tým dvom nepriateľom,
ak zvládzeš počuť nožmi pokrivené
v nástrahu bláznom priame svoje slová,
ak z ruín vecí, čo žil si len pre ne,
zodratou dlaňou tvoriť začneš znova,
ak dokážeš dať výhry na hromádku
a staviť všetko na jeden ťah kariet,
prehrať a začať znova od začiatku
a slova o tej strate neprevravieť,
ak dokážeš dať povel srdcu, svalom,
nech slúžia ďalej, aj keď odumreli,
kráčať, keď nič už v tebe nezostalo,
len vôľa, ktorá vydržať im velí,
ak udržíš si hrdosť, vraviac k davu,
prostotu zasa, kráľmi obklopený,
ak nezohne ti hnev či priazeň hlavu,
ak napriek úcte nik ťa neprecení,
ak vtesnáš pritom do minúty prísnej
šesťdesiat sekúnd behu z celej sily,
tvojou sa stane Zem i poklady z nej
a bude z teba ČLOVEK, syn môj milý!
(Preklad: Jana Kantorová-Báliková)
YouTube Video
A že som v dobrom rozmare
Když...
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“,
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: „Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“,
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi —
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!
(Preklad: Otokar Fischer)
Když...
Když hlavu neztratíš, ač všichni známí
svou ztrácejí a obviní tě spíš,
když věříš si, štván jejich pochybami,
a ještě pochyby všem odpustíš,
když dočkat se i s čekáním vždy zvládneš,
ač obelháván, sám se zdržíš lží,
ač nenáviděn, zášti nepropadneš
a nehonosíš se tou moudrostí,
když umíš snít, a přesto nejsi snílek,
když rozum máš, a nehledáš v něm cíl,
když sneseš triumf jako krušné chvíle,
a ani jednomu ses nesvěřil,
když sneseš pravdu, jež ti přišla prostá,
zkroucenou v drát z nějž lump past hňupům splet,
uvidíš věci, na nichž lpěl si, v troskách
a starým nářadím je stvoříš hned,
když zisky umíš shrnout na hromádku
a všechno jen vabank zas vsadit jdeš,
a prohraješ-li, začneš od počátku
a o své ztrátě ani necekneš
když srdce donutíš, i nervy, svaly
své věci sloužit, ač je čert už vzal,
a dál se budeš rvát, když vše ti vzali
až na Vůli, co velí jim "Jen dál",
když vyjdeš s každým, a jsi dál sám sebou,
jdeš králům po boku a nezpychneš,
když zlí i dobří zmást tě nedovedou,
když všem jsi sloupem, ne však víc než chceš,
když neúprosnou minutu ti plní
šedesát vteřin, jimižs řek "Teď se tuž!"-
pak Zem ti patří, se vším, co je na ní,
a - hlavně - z tebe, chlapče, bude muž!
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
