Dobrý, tohle se trefilo. Dostala si mě k sobě. Aktuální zimní flák o podzimu, pěkně na jistotu, s retkem v koutku. Navíc ti na třináctém řádku chybí "v", takže jiný rozměr:) Palčák na zimu.
„Jak si člověk začne všímat vran, něco se v něm mění“,
řekl jednou můj bílinskej děda a já z nich od tý doby nemoh spustit oči.
Furt se něco mění, jen nám už trvá o trochu dýl, než se s tím dokážeme smířit, jestli kdy vůbec...
...ale víš co je zajímavý? že člověk se nejhůř vzdává sexu,
ať už v jakýkoliv rovině, a kdyby mu třeba jen ruka ze všech těch oudů fungovala,
kam myslíš že ji vrazí?? :)
Ty vieš prečo maľuješ, Voron. Farby vždy tlmia čiernobielu bolesť. Rozpúšťajú ten studený pocit samoty. A myslím že sme tu pre ten kus tepla. Písať o láske je asi klišé a aj sexuálna energia je niečo čo potrebuje uvoľnenie. :)
My ženy sa asi vieme lepšie klamať, transformujeme energiu do niečoho v čom sú naše túžby aj tak rovnako viditeľné.
Obdivujem tú prirodzenú úprimnosť v Tvojich básňach, Voron.
A palec, samozrejme. :)
I semeno v prach... Měla by ses tedy věnovat lépe styku se světem, přičemž se mi nutí balkónové scény loutnistů. A v tom to možná bude - nenechat zamrznout svůj balkón. A to se lehce řekne v mínusových Celsiích. Tedy polévat balkónové scény teplou vodou, aby krápníky dosáhly na zmrzlou zem, odkud pak hřejivé srdce muže snadno došplhá vzhůru...
Poslední dva verše mizíkuji a palec mi někdo provázkem přizvedává vzhůru.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
