Řekové, kteří přece tak dobře věděli, co je to přítel, pojmenovali příbuzné slovem, jež je superlativem slova „přítel“. To nikdy nepochopím. (Friedrich Nietzsche)
zdánlivě, jako by ty verše spolu nesouvisely, ale možná každý chce něco sám o sobě říct...až tak úplně jsem to nerozpletla, ale "květ jehelníčku míval špičku" mi trochu připomnělo dětství, kdy k nám na návštěvu chodila kamarádka mojí matky a pokaždé když odcházela říkala "jé já zase mám špičku"
a já jsem si říkala, proč normálně neřekne, že je vožralá? :-)
jinak je to pěkně poskládané...
rád jsem pozoroval svoji babičku, když uklízela,
vařila a tak vůbec se starala - dávala mi olizovat
homoli cukru, usmívala se na moje rozbitý kolena
a plakala se mnou, když si mě po prázdninách
máma odvážela domů
už jenom kvůli těmhle vzpomenutím se těším na snění,
když se dívám do stropu a čekám...
zaujal ma druhý verš
ostatne, tvoja miniatúry sa dajú uchopiť z viacerých strán a práve to ich robí kvalitnými
a možno, že si v tom čitatelia nájdu aj niečo úplne iné, než bolo zámerom
ale vovovotom to je
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
