Miniatura, která namísto metafor pracuje s dusnem. Nechce být krásná. Ale v té nekráse je upřímná.
Nevím. Hlášení z místa cynického vyhoření.
První čtyři verše jsou téměř banální — jazykově chladné, odcizené, připomínají pasivní rezignaci na komunikaci. A pak přijde rána: KOKOT! – výkřik, který najednou dává celé situaci smysl. Ne jako urážka, ale jako akt zoufalého přesahu.
Závěrečné Vaše Julča je ironický podpis, náznak absurdní něhy v brutalitě — jako když někdo hodí granát a přidá k němu mašli.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
